Štěnice

• Na celém světě je detekováno 65 druhů štěnic, z nichž 3 druhy pravidelně parazitují v blízkosti člověka. Jedná se o štěnici domácí, štěnici tropickou a štěnici ptačí. Pokud není v blízkosti lidský hostitel, může štěnice napadnout domácí mazlíčky nebo jiné divoké savce (potkany, myši, atd…)
• Za jednu noc dokáže štěnice ujít až 60 metrů. V tuto dobu jsou tito parazité velmi aktivní a vyhledávají hostitele.
• Záminka k aktivitě je vyhladovění, případně otřesy způsobené hostitelem.
• Štěnice se orientují pomocí tepla hostitele, vydechováním oxidu uhličitého a jeho tělesnými pachy.
• Úkryty – z 90 % života tráví jsou nymfy i dospělci štěnic v úkrytech, kde si vytvářejí kolonie. Ty můžou mít až 100 jedinců. Typickými místy pro jejich úkryt jsou štěrbiny, dřevěné rošty/čela/konstrukce postelí, švy matrací, ložní prádlo. Dalšími úkryty může být nábytek, za obrazy, pod koberci, podlahové lišty, v elektrických rozvodech, v invalidních křeslech, dále volně ležící předměty, poházené oblečení kolem postele atd. Štěnice se k sobě přitahují shromažďujícím agregačním feromonem.
• Jak poznat štěnici? – barva: červenohnědá, velikost dospělce je zhruba 5–7 mm na délku, jsou oválné a velmi ploché. Po nasátí krve zvětší svoji velikost až 5x. Sosák je uložen na spodní části těla. Vajíčka jsou bělavá, rohlíčkovitá, lepkavá a o něco delší než 1 mm.
• Nejčastější záměna s těmito škůdci – blecha, pisivka, klíště obecné, nymfa švába, klíšťák holubí, vši a všenky
• Šíření štěnic je buď aktivní nebo pasivní.

Aktivní: vyhladovění, změna okolní teploty, změna chemického složení okolního vzduchu, migrování samic z důvodu úniku před samci a snaha vyhnout se tak inseminaci, vysoká hustota kolonie v zamořeném prostředí, noční aktivita způsobená vibracemi nebo světelnými impulsy.

Pasivní: v zavazadlech, v prostředcích MHD, při nákupu staršího různého nábytku a oblečení z druhé ruky, v oděvech lidí po navštívení zamořeného prostoru a na domácích mazlíčcích

• Rozmnožování a vývoj – Samice kladou vajíčka po každém nasátí krve svého hostitele a vyprodukuje 3/5 vajíček denně, celkem zhruba 200 až 300 za život. Z vajíček se během 1-2 týdnů líhnou mladé štěnice tzv. nymfy prvního stádia, které jsou asi 1 mm velké, nymfy pátého stádia dosahují téměř velikosti dospělců. Délka celého vývoje štěnice domácí od vajíčka po dospělce závisí na teplotě okolního prostředí, při pokojové teplotě trvá asi 2 měsíce, dospělci pak žijí průměrně 1 rok.
• Známky zamoření štěnicemi – sladký zatuchlý zápach, zbytky trusu (černé tečky), obalů od vajíček, nález červených až rezavých skvrn na matracích.

Dospělí jedinci mají červenohnědou barvu a dosahují velikosti 5–7 mm. Jsou ovální a velmi ploší, avšak po nasátí krve se jejich velikost může zvětšit až pětkrát. Sosák je umístěn na spodní části těla. Vajíčka štěnic jsou bělavá, rohlíčkovitého tvaru, lepkavá a mírně přesahují 1 mm.

Lze použít volně dostupné přípravky na štěnice, které by měly sloužit k hubení, avšak většinou nejsou příliš efektivní, z důvodu nízké koncentrace účinné látky nebo vysoké rezistence na insekticidní chemie pro domácí použití.